Podcast, ve kterém čteme z deníků pamětníků. Historie v audioknihách. Oprašujeme nejzajímavější rukopisy, deníky a paměti lidí, kteří prožili to, co se do učebnic nevejde.
Na to odpoví archivy a další zdroje:
Jaké byly další osudy Prokopa Domorázka a některých jeho spolupracovníků z odbojové skupiny?
Jak je vůbec možné, že dostali nízké tresty, na rozdíl od těch, kteří byli popraveni?
Jak s nimi zatočil komunistický režim? (a nebo oni s ním?)
Obnovili po válce Svobodní zednáři svou činnost? A jak si vlastně rozuměli s komunisty?
Válečné deníky odbojáře Prokopa Domorázka objevila jeho dcera Dagmar Váchová po jeho smrti. Načetli je dokumentaristé Petr Kotek a Petra Verzichová.
Poslední kapitola z deníku Prokopa Domorázka líčí poslední týdny vězňů v již osvobozené pevnosti v německém městě Untermasfeld. Jsou svobodní, ale ještě ne zcela volní. Po první euforii se začínají projevovat dosud skryté charaktery některých bývalých vězňů, jež Prokopa znepokojují: “Občas vzniká výbušná atmosféra, mezi námi, ještě donedávna rovnými otroky. Na čem budeme budovat nový stát? Tohle jsou stavební kameny?”
Zatímco v Untermasfeldu byl již mír, v Praze se ještě tvrdě bojovalo, zprávy z londýnského rozhlasu o dění v Praze zněly hrozivě a Prokop mohl jen doufat, že jeho manželka s holčičkami jsou v pořádku. Těkavá nervozita sílila den za dnem, od shledání s nimi ho dělilo už jen pár dní. Ale žijí vůbec ještě? Nemá o nich žádné zprávy…
V předposlední kapitole se blížíme do finále. Je březen, duben, ve vzduchu jaro a sílící naděje na konec války. Vyčerpaní, podvyživení, nemocní vězni, Němci, Češi, Poláci, Belgičané i Francouzi, které osud zavál do věznice v Drážďanech, ale zdaleka nemají vyhráno. Nacisté prchající před východní frontou s nimi šibují od města k městu, z Drážďan přes Lipsko, až do malého německého městečka Untermasfeld. Mír je na dosah, vězni však stále umírají, bojují o každý další strastiplný den, s nadějí, že se dožijí osvobození. Až se to konečně stane…
“Je opravdu neuvěřitelné, co člověk vydrží,” píše Prokop D. Tentokrát nás vtahuje svým sugestivním vyprávěním na nedobrovolnou cestu do nezáma, pod dozorem bachařů a psů, která rozdírá zmrzlé nohy do krve… Při životě ho drží jen přání setkat se ještě někdy se svou rodinou.
Pochody smrti, při nichž zajatci a vězni umírali vyčerpáním či v důsledku nemocí, byly zrůdným způsobem likvidace lidí německými nacisty v letech 1944-1945.
Prokop tráví Štědrý den 1944 na samotce v žaláři v Drážďanech a je to tak otřesný zážitek, že vánoční píseň Stille Nacht, Heilige Nacht pak už nemůže slyšet do konce svého života. Se svým spoluvězněm MUDr. Vladimírem Haškovcem (zvaným Váva) je nečekaně znovu postaven před soud. Doufají, že nedostanou trest smrti. To nejhorší je ale ještě čeká: Apokalypsa bombardovaných Drážďan. Prokop už chvílemi nevěří, že přežije a v myšlenkách je se svou rodinou, aby odešel v míru…
Britsko-americký vzdušný útok proběhl 13.–15. února 1945. Ve čtyřech náletech na Drážďany shodilo přes tisíc strojů více než 3 900 tun výbušných a zápalných pum. Následná ohnivá bouře zničila plochu 6,5 km² městského centra, zemřelo na 25 tisíc lidí. V téže době probíhal nálet na Prahu, kde se v krytu skrývala manželka s dcerami.
Prokop Domorázek je součástí protinacistického odboje. Už jen pořízení cyklostylu pro tisk ilegálního tisku je krajně riskantní a odvážný čin. Podařilo se mu ho utajit? Kdo a proč Prokopa vyzradil a lze to pochopit? Loučí se manželkou Stellou a dcerkami, které ale netuší, co se děje.
Přelomový podzim roku 1938, přelomový březen 1939. Ing. Prokop Domorázek pracuje na Nejvyšším hospodářském úřadu, je členem zednářské lože, má vlivné přátele, těžce nese rozklad republiky. Píše dopisy na všechny strany, zaznamenává své myšlenky, temné vize budoucnosti i každodenní letmé detaily. První noc po vyhlášení mobilizace, kdy nikdo nespí, první útoky na Židy, první obyvatelé, kteří okupanty na našem území vítají, úvahy o konci civilizovaného světa… “Naděje na mír je tak lákavá, ale jsme zrazeni…, kdybychom bojovali, byli bychom svědomím světa,” píše například o Mnichově. Den po prvím záboru sudetského pohraničí vidí situaci takto: “Věří někdo z nás, že se Hitler zastaví na nových hranicích? Že máme ještě nějakou budoucost jinou, než nejhorší otroctví v německé říši? Zrazeni přáteli, na něž jsme spoléhali, stojíme zdrceni před bezprávím a násilím…” Příjezd německých okupantů natáčí na kameru. První epizoda končí tzv. druhým pohřbem Karla Hynka Máchy, kdy byly básníkovy ostatky převezeny do rodné Prahy, více než století po jeho smrti. Druhý pohřeb byl manifestací Čechů proti nacistické okupaci, ale Prokop nevidí žádou naději. Zatím…
Jak a proč podcast vznikl a o čem je. Proč se jmenuje Malý černý slon prozradí pamětnice Dagmar Váchová ve své literárně zpracované vzpomínce.
Malý černý slon 